Dobře, tak.
Tajemně je kov sada zrn pravidelných krystalových mřížek, které jsou slepeny dohromady silný> - interně i podél hranic zrn - „kovovými vazbami“. Kovové vazby zahrnují sdílení elektronů napříč celým krystalem, a proto kovy vedou tak dobře teplo a elektřinu - některé elektrony se mohou volně pohybovat kolem celého kovu.
Když vznikly hranice zrn tvoří těsná spojení - myslete na dva povrchy, které jsou v jedné rovině vedle sebe. Při jejich pohybu většinou protahujete jednotlivá zrna pomocí „elastické deformace“, která se vrací zhruba na stejné místo. Pokud to ale posunete příliš daleko, zrna „klouzají“ po těchto hranicích a někdy se dokonce „rozpadají“ na dvě nová zrna, aby se nevrátila na stejné místo - to se nazývá „plastická deformace.“
Plastická deformace obvykle dělá několik věcí: dělá věc křehkou , takže s ní musíte zacházet jemněji, než se úplně rozbije a zlomí; a věc je tužší , takže ji musíte více tlačit, abyste ji posunuli na stejnou vzdálenost. Stává se to proto, že zrna nejsou tak dobře vyrovnaná, jak tomu bylo dříve, nyní mezi zrny existují „mezery“, zaujali jste subatomární harmonii a vytvořili svár. Něco mikroskopického se stalo.
Takže pokud se chcete jen pokusit ohnout kancelářskou sponku dozadu, budete potřebovat kombinaci trpělivosti a štěstí, protože tím poškodíte subatomární strukturu kovu ještě více, když se to pokusíte zvrátit. Nejste dokonalí a nemůžete dokonale napravit škody, které jste způsobili. Buďte tedy co nejjemnější a nejpřesnější a možná se vám podaří přiblížit originál, ale poškození uvnitř kovové mřížky zůstane.
Jediný dobrý způsob, jak opravit toto subatomární poškození, se nazývá žíhání. V zásadě jde o opravdu snadný nápad: zvýšit teplotu objektu, který je těsně před jeho bodem tání, aby tak nečinil. Neztrácí svou zjevnou strukturu, ale všechna zrna začínají do sebe proudit, pak ji necháme pomalu vychladnout. Rychlost, s jakou se ochladí, bude řídit velikost, kterou mohou nová zrna růst - pokud ji například okamžitě vypustíte do studené vody, pak náhodné vibrace atomů okamžitě „zmrznou“ s velmi malým množstvím -atomová zrna se spoustou náhodných vzdáleností mezi nimi, která budou velmi křehká a tuhá. Pokud se jej však pokusíte ochladit co nejpomaleji, zrna se velmi zvětší a spojí se na velmi plochých površích, takže budou mnohem tvárnější a pružnější, což způsobí poškození, které jste způsobili.
Těchto výsledků můžete dosáhnout pomocí plynového plamene - propan a butan obvykle hoří těsně pod 2 000 ° C, většina ocelí taje někde výše při 2 500 ° C. Pokud to opravdu chcete udělat, pomohl by vám dobrý kelímek ; můžete sponku vložit do kelímku, kelímek na několik minut zahřát na přibližně 2 000 ° C a poté položit kelímek na drátěný chladicí stojan; poté, co kelímek jemně ochladí kancelářskou sponku, doufejme, že bude schopen opravit některé z těchto mikroskopických poškození - čím větší je tepelná kapacita kelímku a čím horší je schopnost vyzařovat teplo, tím pomaleji bude tato kancelářská svorka ochlazovat a tím více poškození, které lze vyléčit.